Praha - Ve věku 87 let zemřel dnes významný český divadelní režisér Otomar Krejča. Jeho jméno je spojeno především s legendárním Divadlem za branou, které v 60. letech založil. ČTK o jeho úmrtí informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.

Jako režisér vytvořil Krejča 84 inscenací, z toho více než polovinu v zahraničí. Důraz kladl na způsob práce s herci a etiku divadelní práce.

Otomar Krejča se zásadně zapsal do historie Národního divadla; jeho cílem bylo vytvoření dramaturgie, která by přinesla původní hru s pravdivými postavami současníků. Divadlo chápal jako souvislou uměleckou tvorbu, zakládající a rozvíjející určitý divadelní názor a styl. Jeho podmínkou byla volba přesných uměleckých prostředků i spolupracovníků.

V roce 1956 byl Krejča jmenován šéfem činohry ND, po pěti letech však rezignoval. Protestoval proti tomu, že byl propuštěn jeho nejbližší spolupracovník, dramaturg Karel Kraus. V polovině 60. let uskutečnil představu vlastní "divadelní dílny", když založil slavné Divadlo za branou. Scéna však byla s nástupem takzvané normalizace v roce 1972 zrušena. V polovině 70. let ještě připravil pět inscenací v Libni, pak už směl pracovat jen v zahraničí. Mimo jiné byl ředitelem Městského divadla v Düsseldorfu. Obdržel řadu domácích a zahraničních ocenění. Například v roce 1998 medaili Za zásluhy a v roce 2001 Thálii za celoživotní mistrovství. O rok později mu Akademie múzických umění udělila čestný doktorát.

Po listopadu 1989 si Krejča nejvíce přál pokračovat doma v práci režijní a pedagogické, ale k té už měl jen málo příležitostí. Obnovené Divadlo za branou II, v němž obhajoval svou představu divadla jako umění, jehož základem je drama a herec, bylo ke konci roku 1994 z rozhodnutí ministerstva kultury zrušeno. Krátkým návratem do činohry ND, kde nastudoval Goethova Fausta a Bernhardův Portrét umělce jako starého muže, prokázal sílu své životní víry v divadlo jako projev a obraz "života lidského ducha".

Letos v březnu přebírala na jevišti "zlaté kapličky" Krejčova manželka Marie Tomášová cenu Thálie za celoživotní dílo. Uvedla přitom, že ji tak trochu vrací k hercům a poděkovala manželovi, s nímž stála u zrodu Divadla Za branou, za jeho úžasnou lásku a úctu k autorům i velkou životodárnou radost, kterou cítila, když se směla podílet na jeho osudovém divadelním vyznání. Ocenila zároveň, že všechno, co Krejča pro jeviště dělal, šlo vzhůru. "A přitom sbíral podněty docela obyčejně a poctivě ze země a svých citů," dodala Tomášová.

Pro herečku Kateřinu Macháčkovou, která tohoto režiséra zažila v 70. letech při zkouškách čtyř her, byla jeho přítomnost v někdejším Divadle S. K. Neumanna v Libni druhou DAMU. "Byla to úžasná škola. Pracovala jsem s ním například v inscenaci Platonova a zejména v Rodinné slavnosti. Tehdy jsem začínala a on mě po zkoušce, kdy jsem byla nejstrašnější, pochválil. Od té doby zvyšoval mé sebevědomí, naučil mě, jak pracovat s textem. Nikdy na to nezapomenu," řekla herečka ČTK. I když bral Krejča podle ní své libeňské angažmá tak trochu za trest, inscenace, které tu nastudoval, považuje v kontextu celé jeho tvorby za mimořádné.

"Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí," řekl ČTK Jan Kačer. Upozornil, jak Krejča v roli šéfa české první scény integroval řadu osobností včetně Miroslava Macháčka, Jaromíra Pleskota a Alfréda Radoka, jak v dramaturgii dostal do divadla Josefa Topola, Františka Hrubína či Františka Pavlíčka i jaký měl vliv na herectví.

"Ať už jeho představy byly jakékoliv, byly to vždycky představy velmi důsledné. Pro mě byl zvláštním vzorem někoho, koho člověk celý život s velkým obdivem uznává. Byl to velký člověk, který se nedá přehlédnout," dodal Kačer.

Zdroj: http://www.ctk.cz/sluzby/slovni_zpravodajstvi/vseobecne/index_view.php?id=406464